Anděl

Anděl
Anděl

Šel krajem anděl,
černý jak noc.
Křídla měl svěšená
a v ruce džbán.
Pro vodu studánky
ukryté v kapradí,
šel cestou necestou.
Tajemný úsměv
mu na tváři hrál.
Vzpomínkou na písně,
schované ve větvích.
Vzpomínkou na štěstí,
co s jarem přiletí.
Tu černí proroci,
ti černí ptáci,
s radostnou novinou
k němu se vrací.
Viděli labutě,
bělostné šípy.
Letěly oblohou
jak krásný sen.
Poutník se zastavil.
A teď ji uviděl!
Pod kmenem modřínu.
Prastarým, vrásčitým,
schoulenou v jehličí.
Studánku Poznání.
Vodu tak průzračnou
jak závoj lesních víl.
Když džbánek ponořil,
po tváři nádherné slzy mu kanuly.
Labutě bělostné
jak šípy letěly,
když anděl zbloudilý
v duhu se proměnil.

Odkazy

Zde si můžete poslechnout ukázky naší tvorby nebo prohlédnout fotografie z vystoupení. Pokud se pohybujete na sociálních sítích, můžete se stát fanoušky naší facebookové stránky.

Nejbližší vystoupení
Share:

Leave a Reply

Všechna práva vyhrazena © 2019 | Šedovous.art