Ve skořápce snění

';

Já – ve skořápce snění,
toulám se kouzelnou krajinou fantazie.
Já – se srdcem dítěte i ženy,
naslouchám stromům,
jak v jejich ševelení,
na stříbrné nitce chvění,
zní písně elfů tajemné.

Naslouchám kamenům
a v jejich dechu cítím,
že pod zemí se krása rodí.
To paměť vody,
věčně živá,
vypráví v černé tmě
o barvě v duze schované.

Vítr má harfu z pavučin.
Hraje na ni, když měsíc svítí.
A já?
Nesměle skládám slova
ke všem těm zázrakům žití.

Share:
All rights reserved © 2019 | Šedovous.art