Hávamál – Výroky Vysokého

Hávamál

Jedná se o veršovanou sbírku přísloví, vložených do úst boha Ódina. Jde o jakýsi návod, jak moudře žít, o shrnutí staré germánské životní filozofie. Učí především opatrnosti a vyhýbání se konfliktům. Jedna z pasáží popisuje moc boha Ódina. Právě v této části je popsán vznik run, výroby runové sady a jejich použití.

Přeložil Ladislav Heger, Edda, Praha: SNKLU, 1962.

Hávamál

1. Gáttir allar áðr gangi fram
um skoðask skyli, um skyggnast skyli,
því at óvíst er at vita hvar óvinir
sitja á fleti fyrir.

2. Gefendr heilir!
Gestr er inn kominn,
hvar skal sitja sjá? Mjök er bráðr
sá er á bröndum skal síns of freista frama.

3. Elds er þörf þeims inn er kominn
ok á kné kalinn.
Matar ok váða er manni þörf,
þeim er hefr um fjall farit.

4. Vatns er þörf þeim er til
verðar kemr, þerru ok þjóðlaðar,
góðs of æðis ef sér geta mætti
orðs ok endrþögu.

5. Vits er þörf þeim er víða ratar;
dælt er heima hvat;
at augabragði verðr
sá er ekki kann ok með snotrum sitr.

6. At hyggjandi sinni skyli-t maðr hræsinn vera,
heldr gætinn at geði; þá er horskr ok þögull
kemr heimisgarða til, sjaldan verðr víti vörum,
því at óbrigðra vin fær maðr aldregi
en mannvit mikit.

7. Inn vari gestr, er til verðar kemr,
þunnu hljóði þegir, eyrum hlýðir,
en augum skoðar;
svá nýsisk fróðra hverr fyrir.

8. Hinn er sæll, er sér of getr
lof ok líknstafi;
ódælla er við þat,
er maðr eiga skal annars brjóstum í.

9. Sá er sæll, er sjalfr of á
lof ok vit, meðan lifir;
því at ill ráð
hefr maðr oft þegit annars brjóstum ór.

10. Byrði betri berr-at maðr brautu at
en sé mannvit mikit; auði betra
þykkir þat í ókunnum stað;
slíkt er válaðs vera.

11. Byrði betri
berr-at maðr brautu at
en sé mannvit mikit; vegnest verra
vegr-a hann velli at en sé ofdrykkja öls.

12. Er-a svá gótt
sem gótt kveða
öl alda sona, því at færa veit,
er fleira drekkr síns til geðs gumi.

13. Óminnishegri heitir
sá er yfir ölðrum þrumir,
hann stelr geði guma; þess fugls fjöðrum
ek fjötraðr vark í garði Gunnlaðar.

14. Ölr ek varð,
varð ofrölvi
at ins fróða Fjalars; því er ölðr bazt,
at aftr of heimtir hverr sitt geð gumi.

15. Þagalt ok hugalt
skyli þjóðans barn
ok vígdjarft vera; glaðr ok reifr
skyli gumna hverr, unz sinn bíðr bana.

16. Ósnjallr maðr hyggsk munu ey lifa,
ef hann við víg varask;
en elli gefr hánum engi frið,
þótt hánum geirar gefi.

17. Kópir afglapi er til kynnis kemr,
þylsk hann um eða þrumir;
allt er senn, ef hann sylg of getr,
uppi er þá geð guma.

18. Sá einn veit er víða ratar
ok hefr fjölð of farit,
hverju geði stýrir gumna hverr,
sá er vitandi er vits.

19. Haldi-t maðr á keri,
drekki þó at hófi mjöð,
mæli þarft eða þegi,
ókynnis þess vár þik engi maðr,
at þú gangir snemma at sofa.

20. Gráðugr halr, nema geðs viti,
etr sér aldrtrega;
oft fær hlægis, er með horskum kemr,
manni heimskum magi.

21. Hjarðir þat vitu, nær þær heim skulu,
ok ganga þá af grasi;
en ósviðr maðr kann ævagi
síns of mál maga.

22. Vesall maðr ok illa skapi
hlær at hvívetna;
hittki hann veit, er hann vita þyrfti,
at hann er-a vamma vanr.

23. Ósviðr maðr vakir um allar nætr
ok hyggr at hvívetna;
þá er móðr, er at morgni kemr,
allt er víl sem var.

24. Ósnotr maðr hyggr sér alla vera
viðhlæjendr vini;
hittki hann fiðr, þótt þeir um hann fár lesi,
ef hann með snotrum sitr.

25. Ósnotr maðr hyggr sér alla vera
viðhlæjendr vini;
þá þat finnr, er at þingi kemr,
at hann á formælendr fáa.

26. Ósnotr maðr þykkisk allt vita,
ef hann á sér í vá veru;
hittki hann veit,
hvat hann skal við kveða,
ef hans freista firar.

27. Ósnotr maðr, er með aldir kemr,
þat er bazt, at hann þegi;
engi þat veit, at hann ekki kann,
nema hann mæli til margt;
veit-a maðr, hinn er vettki veit,
þótt hann mæli til margt.

28. Fróðr sá þykkisk, er fregna kann
ok segja it sama;
eyvitu leyna megu ýta synir,
því er gengr um guma.

29. Ærna mælir, sá er æva þegir,
staðlausu stafi;
hraðmælt tunga, nema haldendr eigi,
oft sér ógótt of gelr.

30. At augabragði skal-a maðr annan hafa,
þótt til kynnis komi;
margr þá fróðr þykkisk, ef hann freginn er-at
ok nái hann þurrfjallr þruma.

31. Fróðr þykkisk, sá er flótta tekr,
gestr at gest hæðinn;
veit-a görla, sá er of verði glissir,
þótt hann með grömum glami.

32. Gumnar margir erusk gagnhollir,
en at virði vrekask;
aldar róg þat mun æ vera,
órir gestr við gest.

33. Árliga verðar skyli maðr oft fáa,
nema til kynnis komi:
str ok snópir, lætr sem solginn sé
ok kann fregna at fáu.

34. Afhvarf mikit er til ills vinar,
þótt á brautu búi, en til góðs vinar
liggja gagnvegir,
þótt hann sé firr farinn.

35. Ganga skal, skal-a gestr vera
ey í einum stað;
ljúfr verðr leiðr, ef lengi sitr
annars fletjum á.

36. Bú er betra, þótt lítit sé,
halr er heima hverr;
þótt tvær geitr eigi ok taugreftan sal,
þat er þó betra en bæn.

37. Bú er betra, þótt lítit sé,
halr er heima hverr;
blóðugt er hjarta, þeim er biðja skal
sér í mál hvert matar.

38. Vápnum sínum skal-a maðr velli á
feti ganga framar,
því at óvíst er at vita,
nær verðr á vegum úti geirs of þörf guma.

39. Fannk-a ek mildan mann eða svá matar góðan,
at væri-t þiggja þegit,
eða síns féar
svági [glöggvan], at leið sé laun, ef þægi.

40. Féar síns, er fengit hefr,
skyli-t maðr þörf þola;
oft sparir leiðum, þats hefr ljúfum hugat;
margt gengr verr en varir.

41. Vápnum ok váðum skulu vinir gleðjask;
þat er á sjalfum sýnst;
viðrgefendr ok endrgefendr erusk lengst vinir,
ef þat bíðr at verða vel.

42. Vin sínum skal maðr vinr vera
ok gjalda gjöf við gjöf;
hlátr við hlátri skyli hölðar taka
en lausung við lygi.

43. Vin sínum skal maðr vinr vera,
þeim ok þess vin;
en óvinar síns skyli engi maðr
vinar vinr vera.

44. Veiztu, ef þú vin átt, þann er þú vel trúir,
ok vill þú af hánum gótt geta,
geði skaltu við þann blanda
ok gjöfum skipta, fara at finna oft.

45. Ef þú átt annan, þanns þú illa trúir,
vildu af hánum þó gótt geta,
fagrt skaltu við þann mæla en flátt hyggja
ok gjalda lausung við lygi.

46. Það er enn of þann er þú illa trúir
ok þér er grunr at hans geði,
hlæja skaltu við þeim ok um hug mæla;
glík skulu gjöld gjöfum.

47. Ungr var ek forðum, fór ek einn saman,
þá varð ek villr vega;
auðigr þóttumk, er ek annan fann,
maðr er manns gaman.

48. Mildir, fræknir menn bazt lifa,
sjaldan sút ala;
en ósnjallr maðr uggir hotvetna,
sýtir æ glöggr við gjöfum.

49. Váðir mínar gaf ek velli at
tveim trémönnum;
rekkar þat þóttusk, er þeir rift höfðu;
neiss er nökkviðr halr.

50. Hrörnar þöll, sú er stendr þorpi á,
hlýr-at henni börkr né barr;
svá er maðr, sá er manngi ann.
Hvat skal hann lengi lifa?

51. Eldi heitari brennr
með illum vinum friðr fimm daga,
en þá sloknar, er inn sétti kemr,
ok versnar allr vinskapr.

52. Mikit eitt skal-a manni gefa;
oft kaupir sér í litlu lof,
með halfum hleif ok með höllu keri
fekk ek mér félaga.

53. Lítilla sanda lítilla sæva
lítil eru geð guma;
því allir menn urðu-t jafnspakir;
half er öld hvar.

54. Meðalsnotr skyli manna hverr;
æva til snotr sé;
þeim er fyrða fegrst at lifa,
er vel margt vitu.

55. Meðalsnotr skyli manna hverr,
æva til snotr sé;
því at snotrs manns hjarta
verðr sjaldan glatt,
ef sá er alsnotr, er á.

56. Meðalsnotr skyli manna hverr,
æva til snotr sé;
örlög sín viti engi fyrir,
þeim er sorgalausastr sefi.

57. Brandr af brandi brenn, unz brunninn er,
funi kveikisk af funa;
maðr af manni verðr at máli kuðr,
en til dælskr af dul.

58. Ár skal rísa, sá er annars vill
fé eða fjör hafa;
sjaldan liggjandi ulfr
lær of getr né sofandi maðr sigr.

59. Ár skal rísa, sá er á yrkjendr fáa,
ok ganga síns verka á vit;
margt of dvelr, þann er um morgin sefr,
hálfr er auðr und hvötum.

60. Þurra skíða ok þakinna næfra,
þess kann maðr mjöt, þess viðar,
er vinnask megi mál ok misseri.

61. Þveginn ok mettr
ríði maðr þingi at,
þótt hann sé-t væddr til vel;
skúa ok bróka skammisk engi maðr
né hests in heldr, þótt hann hafi-t góðan

62. Snapir ok gnapir, er til sævar kemr,
örn á aldinn mar;
svá er maðr, er með mörgum kemr
ok á formælendr fáa.

63. Fregna ok segja skal fróðra hverr,
sá er vill heitinn horskr;
einn vita né annarr skal,
þjóð veit, ef þrír ro.

64. Ríki sitt skyli ráðsnotra
hverr í hófi hafa;
þá hann þat finnr, er með fræknum kemr
at engi er einna hvatastr.

65. — — — —
— — — —
orða þeira, er maðr öðrum segir
oft hann gjöld of getr.

66. Mikilsti snemma kom ek í marga staði,
en til síð í suma;
öl var drukkit, sumt var ólagat,
sjaldan hittir leiðr í líð.

67. Hér ok hvar myndi mér heim of boðit,
ef þyrftak at málungi mat,
eða tvau lær hengi at ins tryggva vinar,
þars ek hafða eitt etit.

68. Eldr er beztr með ýta sonum
ok sólar sýn, heilyndi sitt,
ef maðr hafa náir,
án við löst at lifa.

69. Er-at maðr alls vesall,
þótt hann sé illa heill;
sumr er af sonum sæll, sumr af frændum,
sumr af fé ærnu, sumr af verkum vel.

70. Betra er lifðum en sé ólifðum,
ey getr kvikr kú;
eld sá ek upp brenna auðgum manni fyrir,
en úti var dauðr fyr durum.

71. Haltr ríðr hrossi, hjörð rekr handar vanr,
daufr vegr ok dugir,
blindr er betri en brenndr séi,
nýtr manngi nás.

72. Sonr er betri, þótt sé síð of alinn
eftir genginn guma;
sjaldan bautarsteinar standa brautu nær,
nema reisi niðr at nið.

73. Tveir ro eins herjar, tunga er höfuðs bani;
er mér í heðin hvern handar væni.

74. Nótt verðr feginn sá er nesti trúir,
skammar ro skips ráar;
hverf er haustgríma;
fjölð of viðrir á fimm dögum
en meira á mánuði.

75. Veit-a hinn, er vettki veit,
margr verðr af aurum api;
maðr er auðigr, annar óauðigr,
skyli-t þann vítka váar.

76. Deyr fé, deyja frændr,
deyr sjalfr it sama,
en orðstírr deyr aldregi,
hveim er sér góðan getr.

77. Deyr fé, deyja frændr,
deyr sjalfr it sama,
ek veit einn, at aldrei deyr:
dómr um dauðan hvern.

78. Fullar grindr sá ek fyr Fitjungs sonum,
nú bera þeir vánar völ;
svá er auðr sem augabragð,
hann er valtastr vina.

79. Ósnotr maðr,
ef eignask getr
fé eða fljóðs munuð,
metnaðr hánum þróask,
en mannvit aldregi,
fram gengr hann drjúgt í dul.

80. Þat er þá reynt, er þú að rúnum spyrr
inum reginkunnum, þeim er gerðu ginnregin
ok fáði fimbulþulr, þá hefir hann bazt, ef hann þegir.

81. At kveldi skal dag leyfa,
konu, er brennd er, mæki, er reyndr er,
mey, er gefin er, ís, er yfir kemr,
öl, er drukkit er.

82. Í vindi skal við höggva,
veðri á sjó róa, myrkri við man spjalla,
mörg eru dags augu; á skip skal skriðar orka,
en á skjöld til hlífar, mæki höggs,
en mey til kossa.

83. Við eld skal öl drekka,
en á ísi skríða, magran mar kaupa,
en mæki saurgan, heima hest feita,
en hund á búi.

84. Meyjar orðum skyli manngi trúa
né því, er kveðr kona, því at á hverfanda hvéli
váru þeim hjörtu sköpuð, brigð í brjóst of lagið.

85. Brestanda boga, brennanda loga,
gínanda ulfi, galandi kráku,
rýtanda svíni, rótlausum viði,
vaxanda vági, vellanda katli.

86. Fljúganda fleini, fallandi báru,
ísi einnættum, ormi hringlegnum,
brúðar beðmálum eða brotnu sverði,
bjarnar leiki eða barni konungs.

87. Sjúkum kalfi, sjalfráða þræli,
völu vilmæli, val nýfelldum.

88. Akri ársánum trúi engi maðr
né til snemma syni, – veðr ræðr akri.
en vit syni;
hætt er þeira hvárt.

89. Bróðurbana sínum þótt á brautu mæti,
húsi hálfbrunnu, hesti alskjótum,
– þá er jór ónýtr, ef einn fótr brotnar -,
verði-t maðr svá tryggr at þessu trúi öllu.

90. Svá er friðr kvenna, þeira er flátt hyggja,
sem aki jó óbryddum á ísi hálum,
teitum, tvévetrum ok sé tamr illa,
eða í byr óðum beiti stjórnlausu,
eða skyli haltr henda hrein í þáfjalli.

91. Bert ek nú mæli, því at ek bæði veit,
brigðr er karla hugr konum;
þá vér fegrst mælum, er vér flást hyggjum:
þat tælir horska hugi.

92. Fagrt skal mæla ok fé bjóða,
sá er vill fljóðs ást fá,
líki leyfa ins ljósa mans,
sá fær, er fríar.

93. Ástar firna skyli engi maðr
annan aldregi;
oft fá á horskan, er á heimskan né fá,
lostfagrir litir.

94. Eyvitar firna er maðr annan skal,
þess er um margan gengr guma;
heimska ór horskum gerir hölða sonu
sá inn máttki munr.

95. Hugr einn þat veit, er býr hjarta nær,
einn er hann sér of sefa;
öng er sótt verri hveim snotrum manni
en sér engu at una.

96. Þat ek þá reynda, er ek í reyri sat,
ok vættak míns munar;
hold ok hjarta var mér in horska mær;
þeygi ek hana at heldr hefik.

97. Billings mey ek fann beðjum á
sólhvíta sofa;
jarls ynði þótti mér ekki vera
nema við þat lík at lifa.

98. „Auk nær aftni skaltu, Óðinn, koma,
ef þú vilt þér mæla man;
allt eru ósköp, nema einir viti
slíkan löst saman.“

99. Aftr ek hvarf ok unna þóttumk
vísum vilja frá;
hitt ek hugða, at ek hafa mynda
geð hennar allt ok gaman.

100. Svá kom ek næst, at in nýta var
vígdrótt öll of vakin með brennandum ljósum
ok bornum viði, svá var mér vílstígr of vitaðr.

101. Auk nær morgni, er ek var enn of kominn,
þá var saldrótt of sofin;
grey eitt ek þá fann innar góðu konu
bundit beðjum á.

102. Mörg er góð mær, ef görva kannar,
hugbrigð við hali;
þá ek þat reynda, er it ráðspaka
teygða ek á flærðir fljóð;
háðungar hverrar leitaði mér it horska man,
ok hafða ek þess vettki vífs.

103. Heima glaðr gumi ok við gesti reifr,
sviðr skal um sig vera, minnigr ok málugr,
ef hann vill margfróðr vera,
oft skal góðs geta;
fimbulfambi heitir, sá er fátt kann segja,
þat er ósnotrs aðal.

104. Inn aldna jötun ek sótta,
nú em ek aftr of kominn: fátt gat ek þegjandi þar;
mörgum orðum mælta ek í minn frama
í Suttungs sölum.

105. Gunnlöð mér of gaf gullnum stóli á
drykk ins dýra mjaðar;
ill iðgjöld lét ek hana eftir hafa
síns ins heila hugar, síns ins svára sefa.

106. Rata munn létumk
rúms of fá ok um grjót gnaga;
yfir ok undir
stóðumk jötna vegir,
svá hætta ek höfði til.

107. Vel keypts litar hefi ek vel notit,
fás er fróðum vant,
því at Óðrerir
er nú upp kominn á alda vés jaðar.

108. Ifi er mér á, at ek væra enn kominn
jötna görðum ór,
ef ek Gunnlaðar né nytak,
innar góðu konu,
þeirar er lögðumk arm yfir.

109. Ins hindra dags gengu hrímþursar
Háva ráðs at fregna Háva höllu í;
at Bölverki þeir spurðu,
ef hann væri með böndum kominn
eða hefði hánum Suttungr of sóit.

110. Baugeið Óðinn, hygg ek, at unnit hafi;
hvat skal hans tryggðum trúa?
Suttung svikinn hann lét sumbli frá
ok grætta Gunnlöðu.

111. Mál er at þylja þular stóli á
Urðarbrunni at, sá ek ok þagðak,
sá ek ok hugðak,
hlýdda ek á manna mál;
of rúnar heyrða ek dæma,
né of ráðum þögðu
Háva höllu at, Háva höllu í,
heyrða ek segja svá:

112. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
nótt þú rís-at nema á njósn séir
eða þú leitir þér innan út staðar.

113. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
fjölkunnigri konu skal-at-tu í faðmi sofa,
svá at hon lyki þik liðum.

114. Hon svá gerir, at þú gáir eigi
þings né þjóðans máls;
mat þú vill-at né mannskis gaman,
ferr þú sorgafullr at sofa.

115. Ráðumk þér, Loddfáfnir,
en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr, þér munu góð,
ef þú getr -:
annars konu teygðu þér aldregi eyrarúnu at.

116. Ráðumk þér, Loddfáfnir,
en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
á fjalli eða firði, ef þik fara tíðir,
fásktu at virði vel.

117. Ráðumk þér, Loddfáfnir,
en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr, þér munu góð, ef þú getr -:
illan mann láttu aldregi óhöpp at þér vita,
því at af illum manni fær þú aldregi
gjöld ins góða hugar.

118. Ofarla bíta ek sá einum hal
orð illrar konu;
fláráð tunga varð hánum at fjörlagi
ok þeygi of sanna sök.

119. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
veistu, ef þú vin átt,
þann er þú vel trúir,
far þú at finna oft, því at hrísi vex
ok hávu grasi vegr, er vættki treðr.

120. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
góðan mann teygðu þér at gamanrúnum
ok nem líknargaldr, meðan þú lifir.

121. Ráðumk þér, Loddfáfnir,
en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
vin þínum ver þú aldregi fyrri at flaumslitum;
sorg etr hjarta, ef þú segja né náir
einhverjum allan hug.

122. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
orðum skipta þú skalt aldregi
við ósvinna apa,

123. Því at af illum manni mundu aldregi
góðs laun of geta,
en góðr maðr
mun þik gerva mega líknfastan at lofi.

124. Sifjum er þá blandat, hver er segja ræðr
einum allan hug;
allt er betra en sé brigðum at vera;
er-a sá vinr öðrum, er vilt eitt segir.

125. Ráðumk, þér Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr, þér munu góð, ef þú getr -:
þrimr orðum senna skal-at-tu þér við verra mann
oft inn betri bilar,
þá er inn verri vegr.

126. Ráðumk þér, Loddfáfnir,
en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
skósmiðr þú verir né skeftismiðr,
nema þú sjalfum þér séir:
skór er skapaðr illa eða skaft sé rangt,
þá er þér böls beðit.

127. Ráðumk þér, Loddfáfnir,
en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr, þér munu góð, ef þú getr -:
hvars þú böl kannt, kveð þú þér bölvi at
ok gef-at þínum fjándum frið.

128. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
illu feginn ver þú aldregi,
en lát þér at góðu getit.

129. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
upp líta skal-at-tu í orrustu,
– gjalti glíkir verða gumna synir, –
síðr þitt of heilli halir.

130. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
ef þú vilt þér góða konu kveðja at gamanrúnum
ok fá fögnuð af, fögru skaltu heita
ok láta fast vera;
leiðisk manngi gótt, ef getr.

131. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
varan bið ek þik vera ok eigi ofvaran;
ver þú við öl varastr ok við annars konu
ok við þat it þriðja, at þjófar né leiki.

132. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
at háði né hlátri hafðu aldregi
gest né ganganda.

133. Oft vitu ógörla, þeir er sitja inni fyrir,
hvers þeir ro kyns, er koma;
er-at maðr svá góðr at galli né fylgi,
né svá illr, at einugi dugi.

134. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
at hárum þul hlæ þú aldregi,
oft er gótt,
þat er gamlir kveða;
oft ór skörpum belg skilin orð koma
þeim er hangir með hám ok skollir með skrám
ok váfir með vílmögum.

135. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr,
þér munu góð, ef þú getr -:
gest þú né geyja né á grind hrekir;
get þú váluðum vel.

136. Rammt er þat tré, er ríða skal
öllum at upploki;
baug þú gef, eða þat biðja mun
þér læs hvers á liðu.

137. Ráðumk þér, Loddfáfnir, en þú ráð nemir, –
njóta mundu, ef þú nemr, þér munu góð, ef þú getr -:
hvars þú öl drekkir, kjós þér jarðar megin,
því at jörð tekr við ölðri, en eldr við sóttum,
eik við abbindi, ax við fjölkynngi,
höll við hýrógi, –
heiftum skal mána kveðja, –
beiti við bitsóttum, en við bölvi rúnar,
fold skal við flóði taka.

138. Veit ek, at ek hekk vindga meiði á
nætr allar níu, geiri undaðr
ok gefinn Óðni,
sjalfr sjalfum mér,
á þeim meiði, er manngi veit
hvers af rótum renn.

139. Við hleifi mik
sældu né við hornigi;
nýsta ek niðr, nam ek upp rúnar,
æpandi nam, fell ek aftr þaðan.

140. Fimbulljóð níu nam ek
af inum frægja syni Bölþorns, Bestlu föður,
ok ek drykk of gat
ins dýra mjaðar, ausinn Óðreri.

141. Þá nam ek frævask ok fróðr vera
ok vaxa ok vel hafask,
orð mér af orði
orðs leitaði, verk mér af verki
verks leitaði.

142. Rúnar munt þú finna ok ráðna stafi,
mjök stóra stafi, mjök stinna stafi,
er fáði fimbulþulr ok
gerðu ginnregin
ok reist hroftr rögna.

143. Óðinn með ásum, en fyr alfum Dáinn,
Dvalinn ok dvergum fyrir,
Ásviðr jötnum fyrir,
ek reist sjalfr sumar.

144. Veistu, hvé rísta skal? Veistu, hvé ráða skal?
Veistu, hvé fáa skal? Veistu, hvé freista skal?
Veistu, hvé biðja skal? Veistu, hvé blóta skal?
Veistu, hvé senda skal? Veistu, hvé sóa skal?

145. Betra er óbeðit en sé ofblótit,
ey sér til gildis gjöf;
betra er ósent en sé ofsóit.
Svá Þundr of reist fyr þjóða rök,
þar hann upp of reis, er hann aftr of kom.

146. Ljóð ek þau kann,
er kann-at þjóðans kona
ok mannskis mögr.
Hjalp heitir eitt,en þat þér hjalpa mun
við sökum ok sorgum ok sútum görvöllum.

147. Þat kann ek annat,
er þurfu ýta synir,
þeir er vilja læknar lifa.

148. Það kann ek þriðja:
ef mér verðr þörf mikil hafts við mína heiftmögu,
eggjar ek deyfi minna andskota,
bíta-t þeim vápn né velir.

149. Þat kann ek it fjórða:
ef mér fyrðar bera bönd að boglimum,
svá ek gel,
at ek ganga má,
sprettr mér af fótum fjöturr, en af höndum haft.

150. Þat kann ek it fimmta:
ef ek sé af fári skotinn flein í folki vaða, fýgr-a hann svá stinnt, at ek stöðvig-a-k, ef ek hann sjónum of sék.

151. Þat kann ek it sétta:
ef mik særir þegn á vrótum hrás viðar,
ok þann hal er mik heifta kveðr,
þann eta mein heldr en mik.

152. Þat kann ek it sjaunda:
ef ek sé hávan loga sal of sessmögum,
brennr-at svá breitt, at ek hánum bjargig-a-k;
þann kann ek galdr at gala.

153. Þat kann ek it átta, er öllum er
nytsamligt at nema:
hvars hatr vex með hildings sonum
þat má ek bæta brátt.

154. Þat kann ek it níunda:
ef mik nauðr of stendr at
bjarga fari mínu á floti,
vind ek kyrri vági á ok svæfik allan sæ.

155. Þat kann ek it tíunda:
ef ek sé túnriður leika lofti á,
ek svá vinnk, at þær villar fara
sinna heimhama, sinna heimhuga.

156. Þat kann ek it ellifta:
ef ek skal til orrostu leiða langvini,
und randir ek gel,
en þeir með ríki fara
heilir hildar til, heilir hildi frá,
koma þeir heilir hvaðan.

157. Þat kann ek it tolfta:
ef ek sé á tré
uppi váfa virgilná,
svá ek ríst ok í rúnum fák,
at sá gengr gumi ok mælir við mik.

158. Þat kann ek it þrettánda:
ef ek skal þegn ungan verpa vatni á,
mun-at hann falla, þótt hann í folk komi,
hnígr-a sá halr fyr hjörum.

159. Þat kann ek it fjögurtánda:
ef ek skal fyrða liði telja tíva fyrir,
ása ok alfa ek kann allra skil;
fár kann ósnotr svá.

160. Þat kann ek it fimmtánda
er gól Þjóðrerir dvergr fyr Dellings durum:
afl gól hann ásum,en alfum frama,
hyggju Hroftatý.

161. Þat kann ek it sextánda:
ef ek vil ins svinna mans hafa
geð allt ok gaman, hugi ek hverfi
hvítarmri konu, ok sný ek hennar öllum sefa.

162. Þat kann ek it sjautjánda
at mik mun seint firrask
it manunga man.
Ljóða þessa mun þú, Loddfáfnir,
lengi vanr vera;
þó sé þér góð, ef þú getr,
nýt ef þú nemr, þörf ef þú þiggr.

163. Þat kann ek it átjánda,
er ek æva kennik mey né manns konu,
– allt er betra, er einn of kann;
þat fylgir ljóða lokum, –
nema þeiri einni, er mik armi verr,
eða mín systir sé.

164. Nú eru Háva mál kveðin Háva höllu í,
allþörf ýta sonum, óþörf jötna sonum;
heill sá, er kvað, heill sá, er kann,
njóti sá, er nam, heilir, þeirs hlýddu.

Výroky Vysokého

1. Po všech vchodech,
než dovnitř vejdeš,
se podívej a poohlédni, neboť nemůžeš vědět,
kde nepřátelé u stolu v síni sedí.

2. Dárci buď zdar!
Host do domu vešel, kam sednout si má?
Netrpělivý je, kdo na prahu musí
čekat na pozvání.

3. Oheň potřebuje, kdo ustálý je,
koho kolena studí.
Jídla a pláště je potřebí tomu,
kdo v chladu hor chodil.

4. Vody potřebuje, kdo jako host přišel,
utěrky a uvítání, laskavosti,
vlídného slova,
odpovědi a odmlčení.

5. Důvtipu tomu je třeba, kdo v dalekých krajích,
hloupému jen doma je dobře.
Posměch sklidí, kdo s moudrým sedí
a otevřít ústa nedovede.

6. Moudrý muž se nechlubí mnoho,
spíš každé své slovo váží.
Chytrý a mlčenlivý kdo k lidem chodí,
jistě úhoně ujde. Neboť nikdy spolehlivějšího
nenajdeš přítele než získané zkušenosti.

7. Opatrný host s uchem nastraženým
při míse mlčí,
poslouchá bedlivě,
pozoruje bystře, každou sleduje stopu.

8. Ten je šťasten, komu štítem je
pověst a posvátné runy,
kdo poznat dovede
pokrytectví v mysli cizího muže.

9. Ten šťasten je, komu štítem slouží
do smrti důvtip a pověst.
Neboť zlé rady zdrojem bývá
muže cizího mysl.

10. Břímě lepší nemá bdělí poutník,
než je rozum a rozvaha.
Ty nad zlato jsou v neznámém městě
každému chudému chasníku.

11. Břímě lepší nemá bdělý poutník,
než je rozum a rozvaha.
Nic hůře na cestě nedělá hlavě
než přemíra pití.

12. Není pravda, že přítelem je
mužům na cestě medovina.
Neboť čím více pije,
tím méně ví opilý o svých úmyslech.

13. Volavkou zovou zapomnění
toho, kdo chmelu hoví.
Peřím toho ptáka jsem spoután byl
v Gunnlödině hrazeném hradě.

14. Zkušenosti zlé jsem nejednou získal
z malvazu moudrého Fjalara.
Pij jen s mírou medovinu,
bys neztratil po pití paměť!

15. Mlčenliví a rozvážní
by měli být muži a bdělí k boji.
V radosti žij a rozkoši,
dokud tě nestihne smrt.

16. Bloud je, kdo myslí,
vyhne-li se boji, že bude věčně žít.
Stáří má schystánu pro něho smrt,
i když ho oštěpu ušetří.

17. Hlupák když k hostině přijde,
může mlčet nebo jen mumlat,
všechno vypoví, když vyprázdní pohár.
Tehdy se projeví mysl muže.

18. Ten jenom pozná kdo mnoho prošel
a scestoval svět,
jaké mysli je cizí muž,
má-li rozum a rozvahu.

19. Nedrž se poháru,
jen s mírou pij pivo,
mluv málo nebo mlč.
Pomluva tě nestihne,
ani posměch, budeš-li se spaním spěchat.

20. Nenasyta, nezná-li míru,
neduhu neujde.
Brzo stihne břichatého
smích střízlivých.

21. Stáda vědí, kdy do stáje čas,
a pospíchají z pastvy.
Nemoudrý muž však nikdy nezná
při míse míru.

22. Hloupý člověk a hašteřivý
všemu se vysmívá, jedno však nezná,
co by měl znát:
vlastní své slabosti.

23. Bloudi bez rozumu po nocích bdí,
na každou maličkost myslí.
Když přijde ráno, jsou rozespalí
a starostí je stále stejně.

24. Muž prosté mysli pro úsměv pouhý
každého pokládá za přítele.
Nepřijde na to, že přelstít ho chtějí,
když s chytráky u stolu sedí.

25. Muž prosté mysli pro úsměv pouhý
každého pokládá za přítele.
Pozná však, když na sněm přijde,
že přímluvců jen málo má.

26. Nemoudrý muž,
že všechno ví, myslí,
když v koutě u kamen sedí.
V rozpacích velkých je však rázem,
má-li svůj ukázat um.

27. Nemoudrý muž mezi cizími lidmi
s ústy zavřenými jen uspěje.
Nikdo nepozná, že nic neví,
nebude-li mnoho mluvit.
Kdo však nic neví, neví ani,
že příliš mnoho mluví.

28. Za moudrého platí,
kdo odpověď zná i otázku dovede dát.
Nic se věru z toho neutají,
co už od úst jde k ústům.

29. Mnoho nesmyslů namluví ten,
kdo nikdy nemlčí.
Hbitý jazyk, je-li bez uzdy,
zlo sobě často přičaruje.

30. Ni pohledem posměšně se netkni
hosta při hostině.
Za moudrého platí muž,
jenž v klidu se dovede vyhnout vyptávání.

31. Za moudrého platí,
kdo vyhnout se dovede posměchu při hostině.
Sotva ví, kdo při stole vtipkuje,
zda nemluví již s nepřáteli.

32. Mnozí muži milí jsou k sobě,
prchlí však při pití.
To věčné vády bude vyvolávat,
přít se bude host s hostem.

33. Brzo svůj pokrm ráno pojez,
k hostině hladný nechoď,
nebo i na prázdno budeš polykat sousta,
nebudeš mít z rozmluvy radost.

34. Oklika vede k vlažnému příteli,
i když blízko bydlí.
K dobrému příteli však vede přímá cesta,
i když má daleko domov.

35. Nedli věčně na jednom místě,
odejdi vždycky včas.
I milý člověk se omrzí,
otálí-li příliš dlouho u přítele.

36. Je dobře mít svůj byt, i sebemenší;
svobodným činí i chudá chýš.
I kdybys jen dvě kozy měl a z rákosí krov,
přec je to lepší než žebrota.

37. Je dobře mít svůj byt i sebemenší;
svobodným činí i chudá chýš.
Krvácí srdce chudákovi,
když o kus chleba má prosit vždy přátele.

38. Na volném poli ani na krok
nepouštěj z ruky zbraň.
Neboť není jisté, nebude-li cestou
muži potřebí meče.

39. Nenašel jsem přítele tak pohostinného,
aby nepřijal pohoštění,
ani štědrého tolik,
aby měl obavu z oplátky.

40. Majetku, jejž muž si vydobil,
ať v hojnosti užívá.
Často nevítaný přijme, cos pro přátele chystal,
mnohé hůř dopadne, než jsi doufal.

41. Z šatů ať se přátelé a z štítů těší,
jež si vzájemně věnují.
Kdo si dávají a oplácejí dary,
těch přátelství dlouho potrvá.

42. Příteli svému přítelem buď
a darem mu oplácej dar.
Posměch hleď posměchem přebít
a faleš falší.

43. Příteli svému přítelem buď,
jemu a jeho příteli.
Přítelem však nebuď, pamatuj si,
svých nepřátel příteli.

44. Víš-li o druhu, jemuž věřit můžeš
a dobrého chceš od něho dosáhnout,
svěř mu svou mysl, dar si s ním pokaždé vyměň
a na návštěvu k němu choď.

45. Nemůžeš-li někomu věřit
a dobrého chceš od něho dosáhnout,
mluv s ním vlídně, však v mysli měj lest
a faleš oplácej falší.

46. Nemůžeš-li někomu věřit
a z proradnosti ho podezříváš,
měj pro něj úsměv, mysli si však:
jaký dar, takový dík.

47. Mlád byl jsem kdysi
a bloudil jsem sám po cizích cestách.
Bohatým jsem si připadal, když přítele jsem potkal.
Radostí je muž muži.

48. Šťastný je udatný a štědrý muž,
zřídka ho starosti znavují.
Jen bloud se všeho bojí,
souží se, střeže dar.

49. Plášť svůj jsem navlékl
v širém poli na staré strašáky
a hned z nich rozvážní reci se stali.
Na posměch je nám nahý muž.

50. Schne každý smrk, který na skále roste,
neochrání ho kůra ni jehličí.
A o nic lépe na tom není,
kdo nikoho nemiluje, k čemu je mu pak ještě žít?

51. Prudčeji než oheň
plane s přítelem neupřímným mír pěti dní.
Pohasne náhle, když přijde šestý,
a konec je krásnému přátelství.

52. Není vždy nutné dávat náramný dar.
Za málo možno získat si chválu.
Kousek chleba a skloněný kalich
mi druha daroval.

53. Na malých březích u malých vod
jsou lidi malé mysli.
Všichni stejně nebyli stvořeni,
na dva díly dělí se lidstvo.

54. Každý by měl kus rozumu mít,
i když ne přemíru rozumu.
Tomu z lidí se vždy lépe žije,
kdo velmi mnoho ví.

55. Každý by měl kus rozumu mít,
i když ne přemíru rozumu.
Neboť srdce je sotva kdy šťastné,
když všechno o světě ví.

56. Každý by měl kus rozumu mít,
i když ne přemíru rozumu.
Kdo nezná napřed svůj osud,
bez strachu se dožije stáří.

57. Oheň se od ohně chytá,
jiskra vzbuzuje jiskru.
Muž od muže se z mluvy učí,
újmu jen utrpí muž uzavřený.

58. Přivstat si musí,
kdo po životě pase
a majetku jiného muže.
Sotva se vlku vleže lov zdaří
a muži ve spaní vítězství.

59. Kdo dělníků má málo, přivstat si musí
a po práci se podívat.
Mnoho promarní, kdo prospí ráno,
půl bohatství patří časnému.

60. Zná míru šindele i suchých špalků
každý muž moudrý a všeho dřeva,
s nímž vystačit musí po čtvrt čí po půl roku.

61. Umyt a sytý jeď na sněm,
i když v chatrných chodíš šatech.
Za střevíce a spodky
stydět se nemusíš,
ni na krásu koně hledět.

62. Jak orel chtivě po kořisti chňapá,
když nad moře vlny vzlétne,
tak se rozhlíží na sněmu muž,
který pro svou při přátele hledá.

63. Otázku klást a dovést odpovědět
musí muž moudrý.
Jen jednomu se svěř, jinému ne,
tajemství tří šeptá tráva.

64. Každý muž moudrý své moci
jen s mírou ať užívá.
Mezi odvážnými objeví se brzo,
že nikdo není nejsmělejší.

65. — — — —
— — — —
Za slova, která muž muži řekne,
často pak musí pykat.

66. Jednou jsem přišel příliš brzo,
jindy zas příliš pozdě.
Buď bylo víno už vypito, nebo nevykvasilo ještě.
Nevítaný host nikdy nepřijde vhod.

67. S pozváním leckde bych počítat mohl,
kdyby se hostit nemusel host,
kdyby dvě kýty v komoře visely
za jednu, kterou jsem snědl.

68. Oheň a slunce
je synů lidských nejdražší dar,
jestliže bez hany hledí žít
a zdraví si dovedou zachovat.

69. Nikdo není nešťasten zcela,
i když je nemocen.
Někdo se těší ze síly synů, někdo zas z přátel,
z pokladů jiný a někdo z čestných činů.

70. Lépe je živému, třeba byl žebrák.
Každý chudák se na kravku zmůže.
Oheň sálal v síni bohatého,
muž sám však mrtev byl před domem.

71. Kulhavý koně si osedlá,
bezruký hlídá brav, hluchý se v boji hledí bít.
Být slepý je lépe než spálen být,
málokomu mrtvý prospěje.

72. Syna mít je dobře muži,
i když je pozdním pohrobkem.
Sotva ti kdo postaví u cesty pomník,
ne-li pokrevný příbuzný.

73. Dva jednoho přemohou, jazyk sám přináší hlavě smrt,
pod každým pláštěm vždycky počítej s pěstí.

74. Spí bez starosti, kdo věří své spíži.
Krátká jsou lodní ráhna
a podzimní noci nejisté.
Několikrát se převrátí za pět dní vítr
a mnohem častěji za měsíc.

75. Kdo nic neví, neví,
že často k pošetilosti vede poklad.
Jeden je bohatý, jiný je v bídě,
v posměch ho proto neber!

76. Zajde majetek, zemřou přátelé,
ty sám též zemřeš.
Jen toho paměť potrvá věčně,
kdo si ji zaživa zasloužil.

77. Zajde majetek, zemřou přátelé,
ty sám též zemřeš.
Vím jedno jen, co věčně trvá:
po mrtvém pověst.

78. Plné spíže jsem viděl Fitjungových synů,
teď na žebráckou holí hořekují.
Bohatství trvá jak mžiknutí brvy,
je to přelétavý pták.

79. Nemoudrý muž
když majetku nabude,
pokladů či přízně žen,
zpychne rychle,
pozbude rozvahu,
propadne pošetilosti.

80. Ptáš-li se na runy, posvátné písmo,
jež od bohů pochází, jež věštec vybarvil,
že mluvit je chytré, zvíš, a moudré je mlčet.

81. Den před večerem nechval a ženu, dokud spálena není.
Meč chval, až ho vyzkoušíš, a děvče, až se vdá,
led, až jej přejdeš,
a pivo po vypití.

82. Za bouře vyvracej stromy, za větru po moři vesluj,
a dívkou se v noci bav: mnoho očí má den.
Lodi užívej k plavbě,
k obraně štítu, meče k potyčce
a k polibkům panny.

83. Pivo pij u krbu, klouzej se po ledě,
herku hubenou a meč krvavý kupuj,
koně si v stáji hleď
a v popluží chovej psa.

84. Dívčí řeči nikdo nikdy nevěř, ni výřečnosti vdaných žen.
Jejich srdce je jak otáčivé kolo,
vratkou mají vůli.

85. Stejně nevěř stromu bez kořenů,
stoupající vodě, chrochtající svini,
prasklému luku, hořící louči, vyjící mu vlku,
krákavé vráně, zpěněnému kotli,

86. oštěpu v letu, padajícím vlnám,
tenkému ledu, stočenému hadu,
ženám v posteli, puklému meči,
hře medvěda, královské hlavě,

87. Nemocnému oslu, otroku svéhlavému, lichotkám vědmy
a těm, kteří právě v poli padli.

88. Raná setba ráda klame
a stejně i rané synovy rady.
Úrodě je pohody třeba,
synovi poznání a obojí oklamává.

89. Víry nedej vrahu svého bratra,
rozbořenému domu, rychlému koni –
k užitku není, když nohu si zlomí –
všem těmto radám však jen bloud bude věřit!

90. Nejistá je láska žen lehkovážných
jak nekutý kůň na kluzkém ledě,
jak dvouleté hříbě ve hlučné vřavě,
jak loď bez kormidla v líté bouři, jak lov kulhavého,
když losa loví v rozbředlém sněhu strmých roklí.

91. Otevřeně mluvím, neb obojí znám:
nevěrná je též mysl mužů:
tím krásněji mluvíme, čím hůře klamem.
Tak ženy lákáme k lásce.

92. Pěkně mluv, na dary pamatuj,
kdo na dívce loudit chceš lásku.
Chval plavnou postavu panny:
lichocením lásku získáš.

93. Pro lásku nikdo nikdy by neměl srdce druhého soudit,
často ne hloupého, avšak moudrého muže obloudí líbezná líc.
Soudit neměl pro to, čemu mnohý muž propadá:
modrého muže v pošetilce mění veliká vášeň.

94. Nikdo nikdy by neměl vyčítat jinému tíseň jeho,
stalo se to už mnoha lidem:
Silná touha omráčí hrdiny,
otupí rozum moudrým.

95. Srdce jen ví, co blízko je srdci,
milenec je s nitrem svým sám.
Nejsou pro muže horší muka,
než nic nemít rád.

96. Toto jsem poznal, když jsem v poli seděl
a na své štěstí čekal:
že tělem i duší je mi děvče,
až nikdy jsem ji svou nemohl zvát.

97. Billingovu pannu jsem v posteli viděl
jasnou jak slunce spát.
Za její obětí bych rád obětoval
královskou korunu.

98. Pozdě večer musíš, Ódine, přijít,
chceš-li si nevěstu namluvit.
Nikdo mimo nás nesmí vědět
o našem společné poklesku.

99. Nedbal jsem rozvahy, rozkoš již chutnaje
a milou milostné chvíle.
Přesvědčen jsem byl, že mně patřit bude
její přízeň i přátelství.

100. Když jsem pak přišel, družina celá na stráži stála.
Planoucí oheň pochodně noční
k milé mi cestu překazil.

101. Když časně ráno jsem se zas vrátil,
zastihl jsem hlídku v hlubokém spaní.
V posteli milé mé přivázáno však
leželo protivné psisko.

102. Mnohá žena, na pohled milá,
falešně smýšlí s mužem.
Poznal jsem to,
když chytrou pannu jsem lákal k lásce.
Posměchem zlým mě zahrnula,
nic jsem s ní neužil.

103. Kdo veselý je doma a vlídný k hostům,
sám sobě prospěje.
Kdo paměť má výbornou a výřečnost,
často dobrého dosáhne.
Pověst mouly má ten, kdo jen málo zná říct,
to patří k povaze hlupců.

104. Obra jsem vyhledal a domů se vrátil,
mlčením bych jen málo dosáh.
Mnoho slov jsem k svému prospěchu mluvil
v Suttungových síních.

105. Gunnlöd mi podala
zlatý pohár opojné medoviny.
Záhy však jsem se jí zle odměnil
za přátelskou přízeň a za strast srdce.

106. Zuby vrtadla jsem zapustil v skálu,
aby mi do hloubky hlodaly stezku.
Uprostřed jsem stál
cest zlých obrů,
pasoucích mi po životě.

107. Ženu jsem obloudil, dobře jí užil –
máloco unikne moudrému.
Básníků nápoj jsem nahoru přinesl
do bytu věčných bohů.

108. Pochybuji,
že bych byl přišel
z obydlí obrů,
kdybych byl v objetí
neobelstil obrovu drahou dceru.

109. Druhého dne dovnitř vešli
silní obři v síně Vysokého.
Ptali se,zda Bölverk
k bohům se vrátil,
či zda ho ubil Suttung k smrti.

110. Na posvátný prsten přísahal Ódin:
kdo jeho ujištění uvěří?
Suttunga podvedl, o nápoj připravil
a Gunnlödě způsobil pláč.

111. Čas je slovo pronést
s věštcova stolce u Urdiny studně.
Hleděl jsem a mlčel, hleděl a přemýšlel,
vyslechl slova Vysokého.
Soudy jsem slyšel o runách,
o jejich všech smyslu,
před síní Vysokého, v síni Vysokého
jsem takováto slyšel slova:

112. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
v noci nevstávej, leč na výzvědy,
neb na skryté-li musíš místo.

113. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
ženě kouzel znalé z náruče prchni,
nedej, by tě svými objala údy.

114. Způsobí snadno, že zapomeneš
na sněm i na výrok vládce.
Nevzpomeneš jídla, ni jinošských her
a se strastným srdcem půjdeš spát.

115. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
vdané ženě v ucho nešeptej
svádivá slova.

116. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
před sebou máš-li
přes hory cestu,
na jídlo vydatné nezapomeň.

117. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
se svým neštěstím se nikdy nesvěřuj muži zlé mysli.
Neboť u zlého muže málokdy se dočkáš,
aby ti důvěru důvěrou splatil.

118. Řeči zlých žen život často stály
i mocného muže.
Leckdo dal hlavu pro lstivý jazyk,
pro pouhou pomluvu.

119. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovvat nikdy:
věrného přítele rád přijímej
a často k němu na návštěvu choď.
Neboť trním zarůstá a vysokou travou
cesta, na niž nikdo nevkročí.

120. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
s dobrým mužem důvěrně mluv
a kouzlu útěchy se u něho uč.

121. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
nikdy první nenarušuj
přátelství pouta.
Starost ti bude sžírat srdce,
nemáš-li komu se svěřit.

122. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
s hloupým mužem hovory dlouhé
nikdy vést nechtěj.

123. Od špatného muže sotva kdy můžeš
odměnu očekávat.
Dobrý přítel ti však pověst zjedná,
která tě oblíbeným učiní.

124. V pobratimství vstupuje,
kdo pomýšlí sdělit s někým své srdce.
Není nic horšího než neupřímnost,
přítelem není, kdo pochlebuje.

125. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
s hloupým mužem neveď hádky, muž moudrý se často mírní,
kde hlupec se pouští v půtku.

126. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
krpce nehotov, ni ke klání kopí,
leč sobě samému.
Dřou-li krpce
a kopí je křivé,
bude ti každý klnout.

127. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
zlem nazvi, co je zlé,
a padouchům nepopřej pokoj.

128. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
ve zlu nikdy nehledej zálibu,
vždy však ti drahým buď dobro.

129. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
v boji nevzhlížej nikdy vzhůru
– strach se zmocňuje
synů lidí – aby tě oči neočarovaly.

130. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
žádáš-li si s milou ženou
radostné rozkoše,
hezké sliby jí dávej a dodržuj je.
Pro dobrý dar se nikdo nezlobí.

131. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
buď bdělý vždy, však ne přebdělý.
Nejbdělejší při pití buď a s ženou přítele,
a za třetí: nedej se zlodějem přelstít.

132. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
posměchem nestíhej pocestného,
ni hosta hrubou hanou.

133. Sotva kdy ví, kdo doma sedí,
jakého původu je příchozí.
Nikdo není tak dobrý, aby chyby neměl,
ni špatný tak, aby se k ničemu nehodil.

134. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod,přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
šediny proroka v posměch neber,
často je moudré, co stáří mluví.
Rozvážná slova slyšet můžeš
z úst, jež jsou svraštělá
jak scvrklý měch, jenž s kozí kůží
a kravským bachorem ve větru visí.

135. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
na hosta nehubuj, nepřirážej dveře,
soustrast měj s trpícím.

136. Silnou měj závoru,
kdo stále musíš přijímat příchozí,
hosta však obdaruj,
ujít-li chceš zlým nemocem a neštěstí.

137. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal,
přijde ti vhod, přijmeš-li ji,
nebudeš toho litovat nikdy:
piješ-li pivo, patř na moc země:
zem před opilstvím, před nemocí oheň chrání,
dub před průjmem, před kouzlem klas,
bez před svárem, před nenávistí měsíce síla,
před žihadlem žíravina,
runy před zlobou, co vytéká pije půda.

138. Vím, že jsem visel
ve větrném stromu devět dlouhých nocí,
oštěpem proklát
v oběť Ódinovi, sám sobě samému,
na onom stromě, o němž nikdo neví,
z kterých kořenů roste.

139. Chléb mi nepodali ani chmelovinu,
dolů jsem se díval:
runy jsem zahlédl, s nářkem je zvedl,
pak padl k zemi.

140. Devět mocných písní jsem
od slavného přijal syna Böltora, Bestlina otce:
napít jsem se mohl drahé medoviny,
ochutnat z Ódröra.

141. Tu se mi dobře začalo dařit,
magické jsem moudrosti nabyl,
slovo za slovem hledalo slovo,
čin za činem směřoval k činu.

142. Runy najdeš,
rozluštěná slova,
převelká slova, přemocná slova,
jež barvou vyved velký básník,
jež stvořili mocní bohové
o Ódin ostrým vyryl rydlem.

143. Ódin ásům, álfům Dáin,
Dvalin skřítkům,
Alsvinn obrům,
já sám jsem některé vyryl.

144. Víš, jak se ryjí? Víš, jak je vykládat?
Víš, jak se barví? Víš, jak se zkouší?
Víš, jak prosit nutno? Víš, jak podávat oběť?
Víš, jak ji poslat? Víš, jak ji porazit?

145. Lépe malá prosba než přílišná oběť.
Dar si vždy odplaty žádá. Lépe poslat málo,
než mnoho porážet.
Tak Tund ryl runy na počátku roků,
tam právě postav, kam potom se vrátil.

146. Písně znám,
jež nezná paní vládce a málokdo z mužů.
Pomoc se zve jedna, která ti pomůže
při svárech, starostech
a při všech strastech.

147. Jinou znám píseň,
jíž potřebují,
kdo chtějí lidi léčit.

148. Třetí znám píseň, již je mi třeba,
bych spoutal nenávist nepřátel.
Jí otupím ostří útočníků,
jich oštěpy mě nezraní, ni úklady.

149. Čtvrtou znám píseň:
jestli mi zle spoutají okovy údy,
pak zapěji volnosti zpěv,
že s nohou mi spadnou železa
a poté s paží.

150. Pátou vím píseň: vidím-li vržený oštěp
v zástup lidu letět, neletí tak prudce,
bych jej nezastavil, pohledem-li ho postřehnu.

151. Šestou znám píseň:
zraní-li mě kdo kořeny svěžího stromu,
pak toho muže, jenž mou vzbudí zlost,
strast stihne dřív než mne.

152. Sedmou znám píseň:
vidím-li v plameni síň, v níž družina sedí,
nehoří tak náhle, bych jej neuhasil,
když začnu pravou píseň pět.

153. Osmou znám píseň,
která je k užitku a lásce všem lidem:
kde zloba roste mezi syny reků,
tam brzo sjedná smír.

154. Devátou znám píseň:
když donucen jsem plout s bárkou k břehům,
nejprudší vítr na vlnách utiším
a mír na moře sešlu.

155. Desátou znám píseň:
v dálce když čarodějky vidím v povětří plout,
zamávám na ně, že zbloudí a ztratí
svou vlastní podobu, svou vlastní paměť.

156. Jedenáctou znám píseň:
když staré přátele v boj mám vést,
do štítu volám
válečným křikem
a oni mocně táhnou zdraví z vřavy,
odevšad zdraví se vrátí.

157. Dvanáctou znám píseň:
se stromu oběšence mrtvého vidím-li viset,
pak rychle vyryji a vybarvím runy,
až z jejich moci muž ten sestoupí
a vymění se mnou slova.

158. Třináctou znám píseň:
jestliže pachole vodou z plamene poleju,
nepadne nikdy na bitevním poli:
tomu muži meč neublíží.

159. Čtrnáctou znám píseň:
mám-li pět o bozích posvátné báje,
ásů a álfů znám osudy všechny,
které jsou ostatním utajeny.

160. Patnáctou znám píseň:
již Tjódröri pěl před dveřmi Dellinga.
Ásům pěl sílu, álfům úspěch
a moudrost Mocnému.

161. Šestnáctou znám píseň:
chci-li se švarnou děvou užít radosti a rozkoš,
mysl obrátím milostné ženě,
slast v srdce jí sešlu.

162. Sedmnáctou znám píseň:
že sotva se mně vyhne žádoucí žena.
Tyto píseň budeš, Loddfáfni,
postrádat ještě dlouhou dobu.
Poslouží ti, když pochopíš je,
budou ti k potřebě, přijmeš-li je,
prospějí ti, když v paměť je vryješ.

163. Osmnáctou znám píseň,
které nebudu učit nikdy dívku ni vdanou ženu
– nejlepší poznání si pro sebe ponech,
toť závěr všech zpěvů – jen nevěstu jí naučím,
která v náruč mě obejme,
aneb vlastní svou sestru.

164. Nyní jsou výroky Vysokého všechny vyzpívány,
k službě lidským synům, ne k službě obřím synům.
Zdar tomu, kdo pěl, zdar tomu, kdo pochopil!
Užívej jich, kdos je uložil v paměť!
Sláva vám, kdo slyšeli jste.

Share:

Leave a Reply

Všechna práva vyhrazena © 2019 | Šedovous.art