Pan Mannelig

Pan Mannelig

Pan Mannelig, ve švédském originále Herr Mannelig, je středověká švédská balada, která vypráví o zoufalé trollce z hor, která se chtěla stát člověkem. Věřila, že toho dosáhne, když se provdá za pana Manneliga. Ačkoliv mu nabídla mnoho darů, byla odmítnuta, protože nebyla křesťankou.

Český text této balady napsal Ivo Horák ze skupiny Subulcus a s jeho svolením jej může hrát i Barbaruna.

Herr Mannelig

Bittida en morgon innan solen upprann
Innan foglarna började sjunga
Bergatrollet friade till fager ungersven
Hon hade en falskeliger tunga

Herr Mannelig herr Mannelig trolofven i mig
För det jag bjuder så gerna
I kunnen väl svara endast ja eller nej
Om i viljen eller ej:

Eder vill jag gifva de gångare tolf
Som gå uti rosendelunde
Aldrig har det varit någon sadel uppå dem
Ej heller betsel uti munnen

Herr Mannelig herr Mannelig trolofven i mig
För det jag bjuder så gerna
I kunnen väl svara endast ja eller nej
Om i viljen eller ej:

Eder vill jag gifva de qvarnarna tolf
Som stå mellan Tillö och Ternö
Stenarna de äro af rödaste gull
Och hjulen silfverbeslagna

Herr Mannelig herr Mannelig trolofven i mig
För det jag bjuder så gerna
I kunnen väl svara endast ja eller nej
Om i viljen eller ej:

Eder vill jag gifva ett förgyllande svärd
Som klingar utaf femton guldringar
Och strida huru I strida vill
Stridsplatsen skolen i väl vinna

Herr Mannelig herr Mannelig trolofven i mig
För det jag bjuder så gerna
I kunnen väl svara endast ja eller nej
Om i viljen eller ej:

Eder vill jag gifva en skjorta så ny
Den bästa I lysten att slita
Inte är hon sömnad av nål eller trå
Men virkat av silket det hvita

Herr Mannelig herr Mannelig trolofven i mig
För det jag bjuder så gerna
I kunnen väl svara endast ja eller nej
Om i viljen eller ej:

Sådana gåfvor toge jag väl emot
Om du vore en kristelig qvinna
Men nu så är du det värsta bergatroll
Af Neckens och djävulens stämma

Herr Mannelig herr Mannelig trolofven i mig
För det jag bjuder så gerna
I kunnen väl svara endast ja eller nej
Om i viljen eller ej:

Bergatrollet ut på dörren sprang
Hon rister och jämrar sig svåra
Hade jag fått den fager ungersven
Så hade jag mistat min plåga

Herr Mannelig herr Mannelig trolofven i mig
För det jag bjuder så gerna
I kunnen väl svara endast ja eller nej
Om i viljen eller ej:

Pan Mannelig

Mlhu odvál vánek, hladí světlo sluneční,
ránem zní chór ptačích písní.
Z hor sešla dívka krásná, jemná jak z pavučin.
Hlasem hladí, ač v duši ji tísní.

Ó pane můj, ó pane můj, co vládneš v kraji svém
Přicházím, co mám, to ti dávám.
Víry své se vzdávám, přichází přijmout kříž.
Než nás zahubíš.

Dvanáct krásných hřebců darem chci ti dát,
znají jen stín posvátného háje.
Sedel, třmenů, uzdy oni neumí se bát –
divocí a krásní jako z báje.

Ó pane můj, ó pane můj, co vládneš v kraji svém
Přicházím, co mám, to ti dávám.
Víry své se vzdávám, přichází přijmout kříž.
Než nás zahubíš.

Dvanáct mlýnů z údolí, darem chci ti dát.
Stojí mezi Tilliö a Ternö.
Zlaté mlýnské kameny, kola stříbrem pobité,
hráze strmé, vysoké a pevné.

Ó pane můj, ó pane můj, co vládneš v kraji svém
Přicházím, co mám, to ti dávám.
Víry své se vzdávám, přichází přijmout kříž.
Než nás zahubíš.

Slavný zlatý meč můžu do tvých rukou dát,
je z patnácti prstenů divých žen,
kovář za temné noci musel je kovat –
s ním už nebudeš nikdy poražen.

Ó pane můj, ó pane můj, co vládneš v kraji svém
Přicházím, co mám, to ti dávám.
Víry své se vzdávám, přichází přijmout kříž.
Než nás zahubíš.

Bělostnou košili chci jen tobě dát,
krásná je a vznešeně se třpytí,
jehla ani stav netkli onen šat,
je utkaný jen z měsíčních nití.

Ó pane můj, ó pane můj, co vládneš v kraji svém
Přicházím, co mám, to ti dávám.
Víry své se vzdávám, přichází přijmout kříž.
Než nás zahubíš.

Všechny krásné dary nechal by si rád,
jen kdybych pokřtěnou pannou byla.
Teď se vysmívá, že jsem trolka z horských skal,
že jsem pohanka, že jsem žena divá.

Ó pane můj, ó pane můj, co vládneš v kraji svém,
odchází, slzy jí proudem prýští.
Teď už ví, že starou víru, pevnou jako strom,
zachová pro pokolení příští.

Mlhu odvál vánek, hladí světlo sluneční,
ránem zní chór ptačích písní.
Z hor sešla dívka krásná, jemná jak z pavučin.
Hlasem hladí, ač v duši ji tísní.

Ó pane můj, ó pane můj, co vládneš v kraji svém
Přicházím, co mám, to ti dávám.
Víry své se vzdávám, přichází přijmout kříž.
Než nás zahubíš.

Odkazy

Zde si můžete poslechnout ukázky naší tvorby nebo prohlédnout fotografie z vystoupení. Pokud se pohybujete na sociálních sítích, můžete se stát fanoušky Barbaruny.

Nejbližší vystoupení Barbaruny
Share:

Leave a Reply

Všechna práva vyhrazena © 2019 | Šedovous.art